Historie

Období Marca Pola před a po něm

Nejranější zmínka o Andamanských ostrovech se nachází v Ptolemaiových zeměpisných pojednáních Agmatae z druhého století. Další záznamy pocházejí od čínského buddhistického mnicha I-ťinga z doby o pět set let později a od arabských cestovatelů, kteří tudy projížděli v devátém století a popisovali domorodce jako líté kanibaly.  Marco Polo ostrovy navštívil ve třináctém století a domorodce popsal v podobném duchu: „Ti lidé jsou krutí a snědí každého, na koho narazí…“ Je nepravděpodobné, že by původní obyvatelé byli kanibalové. Strašlivé zvěsti o krutosti domorodců šířili také malajští piráti, kteří ovládali okolní moře a potřebovali si držet drancovníky dál od obchodních lodí, které jezdily mezi Indií, Čínou a na Dálný východ.

Vznik Port Blair a trestanecké kolonie

 V roce 1777 britský poručík jménem Blair určil přístav na Jižním Andamanu, dnes známý jako Port Blair, za místo pro trestaneckou kolonii. Po několika neúspěších o kolonizaci se Port Blair stal trestaneckou osadou až v roce 1858. Byli sem odveleni političtí aktivisté, kteří rozvířili antibritskou vzpouru. Měli za úkol vymýtit prales a postavit si vlastní vězení. Z celkového počtu 773 trestanců jich jen za první dva měsíce 292 zemřelo, uteklo nebo bylo pověšeno. Mnoho z nich zahynulo ve srážkách s andamanskými domorodci, kterým se nezamlouvalo kácení. Osada se pomalu plnila lidmi, kteří přijížděli z indické pevniny, a v roce 1864 už počet trestanců vzrostl na 3000. Roku 1896 se začala stavět věznice se stovkami malých vězeňských cel pro jednotlivce, kam se umísťovali političtí vězňové až do roku 1954. Věznice v Port Blair stále stojí a je jedním z největších lákadel pro turisty.

V roce 1919 se britská vláda v Indii rozhodla trestaneckou kolonii zavřít, vzápětí však byla využitá jako vězení pro bojovníky za svobodu z Indie, Malabaru a Myanmaru. Za 2. světové války ostrov okupovali Japonci, kteří mučili a povraždili mnoho domorodců podezřelých z kolaborace s Brity. Kmenu Džarava dokonce vybombardovali jejich obydlí. Britové získali ostrovy silou zpět v roce 1945 a konečně zrušili trestaneckou kolonii.

Zrušení trestanecké kolonie a současné Andamany

 Po rozdělení začali dostávat pozemky uprchlíci, převážně hinduisté z nižších kast z Bengálska a Bangladéše. Dostali půdu v Port Blair a na severním Andamanu, kde zakládali rýžová pole, kakaové plantáže a nové výroby. Od roku 1951 populace vzrostla na více než desetinásobek, k čemuž přispěl i příliv repatriovaných Tamilců ze Srí Lanky, příchod tisíců bihárských dělníků, bývalých vojáků, kteří dostávali půdu, v neposlední řadě i přistěhovalců za prací z chudších indických států a velké množství úředníků, kteří sem byli posílání na dvouroční službu, obvykle „za trest“. Toto nové obyvatelstvo početně převážilo původní domorodé obyvatelstvo. Kontakt mezi těmito dvěma skupinami je velmi omezený a ne vždy na přátelské bázi. Navíc v Port Blair se od sebe jasně vymezují relativně nedávní přistěhovalci a tzv. přistěhovalci před „dvaačtyřicátým“, což jsou potomci propuštěných trestanců a bojovníků za svobodu, jejichž rodiny se tu usadili ještě před přílivem přistěhovalců z indické pevniny. Tato nevelká, ale vlivná menšina, jež se soustředí v hlavním městě, volá po omezení imigrace a změně zákona o držení majetku, což by zpomalilo příliv nových přistěhovalců.  Za těmito aktivitami se skrývá nejen obrana vlastních zájmů, ale i vzrůstající zájem o budoucnost Andamanů, jejíchž rychlý a neplánovaný rozvoj zatěžuje a nenávratně poškozuje životní prostředí, nemluvě o domorodém obyvatelstvu.